Nemoci --> 3. Rakovina
Rakovina je nemoc, která mě velmi zajímá, protože jsem se s ní již hodněkrát potkal a mám na všechno dění kolem ní dost jasný názor, který vás možná v mnohém překvapí. Je to zároveň nemoc, na které je velmi patrné, jakým lžím a dezinformacím jsme vystavováni ze strany oficiální chemické medicíny.
Problém je, že převážná většina lidí léčebným postupům chemické medicíny slepě věří, neověřují si věci z jiných zdrojů, neposlouchají, nečtou spousty informací na internetu. Jsou líní a neschopní si udělat vlastní názor a něco pro své zdraví udělat a předávají raději odpovědnost za své zdraví do rukou lékařů, kteří jsou ať už vědomě či nevědomě prodlouženou rukou farmaceutického průmyslu, který si z rakoviny udělal výnosný obchod s lidským utrpením a se smrtí.
- Především je velikou lží, že rakovina je nevyléčitelná, jak to prezentuje oficiální medicína. Pravdou je jen to, že je nevyléčitelná prostředky chemické medicíny. Je však řada lidí, kteří se z rakoviny vyléčili bez jakéhokoliv přispění oficiální medicíny. To je důkaz, že to jde.
Jako příklad uvedu příběh Brandon Bays, autorky terapeutické metody "Cesta / The Journey" a stejnojmenné knížky, ve které si můžete přečíst její životní příběh. Měla nádor na děloze velikosti basketbalového míče, který si odstranila během 6ti týdnů poté, co našla způsob jak to udělat. Dnes tuto metodu učí na seminářích ve 44 zemích světa, včetně Česka. To by asi těžko mohla, kdyby její příběh nebyl pravdivý a metoda funkční. Stejně tak je známá Louise L.Hay, autorka bestselleru Miluj svůj život, která se také dokázala vyléčit a již mnoho let o tom vede semináře a píše knížky. - Jsou i jiné způsoby jak si může člověk pomoci sám. Např. 21 denní půst, o kterém hovoří žena, která ho podstoupila, v tomto videu.
- Příčina rakoviny je známá již od roku 1923, kdy za tento objev získal německý lékař a vědec Otto Heinrich Warburg v roce 1931 Nobelovu cenu. Je zajímavé, že o tom oficiální medicína mlčí.
- Klasická medicína pokládá rakovinu za nevyléčitelnou, ale přitom tvrdí, že ji "léčí". Ale nikde se nechlubí tím, že její "léčebné metody" jsou již 100 let staré - chemoterapie, ozařování a chirurgický zásah. Jak je možné, že se věda nezmohla za 100 let na jiný způsob léčení ??? Zkuste o tom popřemýšlet. Třeba vám něco napoví toto video nebo toto video.
- Pokud vůbec lze mluvit o léčení, jaké jsou výsledky ? Denně umírá na rakovinu v Česku 74 lidí, to je 27 000 úmrtí za rok !!! (proběhlo nedávno televizí). Dá se vůbec mluvit o nějakých výsledcích léčení ?
- Slovo "vyléčený" v podání medicíny už dostalo takový pokroucený význam, že za vyléčeného z rakoviny označují člověka s uříznutou nohou, odebraným orgánem nebo zmrzačeného jiným způsobem. Přestaly jsme nazývat věci pravými jmény. Něco o tom je i v tomto videu.
- Je všeobecně známo, že chemoterapie ničí nejen rakovinné buňky, ale i zdravé buňky. Tělo je po aplikaci tak zdevastované, že je zázrak, pokud pacient vůbec přežije. S vypadanými vlasy, slezlými nehty a spoustou dalších problémů. Přitom spíše rakovinu podporuje, než léčí, jak se dovíte v tomto článku. Pokud chcete namítnout, že chemoterapie někoho vyléčila, tak čtěte dál. Níže najdete moje vysvětlení.
- Medicína nevyvíjí sebemenší snahu rakovině předejít. To, co prohlašuje za prevenci, jsou jen preventivní prohlídky, aby byl včas odhalen nádor a byl zaregistrován nový pacient/zákazník. Prevence spočívá v tom zjistit příčinu problému a této příčině předcházet. V současném systému se důsledně mlčí o příčinách rakoviny, přestože jsou známé.
- Medicína vám v žádném případě nezaručí, že vás chemoterapie vyléčí nebo že ji alespoň přežijete. Ale zkuste ji odmítnout .......
- Účelová propaganda a cílené vytváření strachu z této nemoci vede k tak absurdním záležitostem, že krásná herečka si nechá "preventivně" uříznout prsa .... V jaké době to žijeme ?
Teď vám vysvětlím můj názor na příčinu této nemoci a způsob jak se jí zbavit.
Pokud jste už četli kapitolu o Karmické nádobě (KN), tak víte, že KN vyjadřuje míru vaší nespokojenosti a trápení, vašeho nepřijímání věcí a dění kolem vás. Pokud je KN naplněná nad 90%, dostáváte se do ohrožení vážnými nemocemi, tedy i rakovinou. Všechny případy rakoviny, které jsem s klienty řešil, vykazovaly uvedené hodnoty.
Proto se odvažuji tvrdit, že rakovina je "nemoc hlavy", důsledek špatného myšlení.
- pokud máte KN nad 90%, jste v ohrožení, ale rakovinné bujení může začít až za několik měsíců i roků nebo vůbec. A když začne, tak nádor doroste do velikosti, která je vidět na přístrojích, ještě za dalších x let.
- pokud máte KN pod 90%, dle mých zkušeností nemůžete mít "aktivní" rakovinu
Pokud by mě chtěl někdo "nachytat na švestkách" a konfrontovat moje závěry s výsledky z rentgenu nebo CT, tak je tu jeden háček :
- moje diagnostická metoda je schopná zjistit začínající bujení od samého začátku, kdy ještě medicína nemá nárok něco zjistit. Takže já mohu tvrdit, že nádor existuje a výsledky CT mi to budou vyvracet
- v opačném případě já mohu tvrdit, že tam nádor sice fyzicky je, ale je neaktivní, tzn. už neroste a tudíž není nebezpečný. Je jen otázkou času až postupně zmizí. Ale medicína bude tvrdit, že tam je a tudíž je nutné udělat akci - operaci, chemoterapii nebo ozařování - podle mne úplně zbytečně.
Pro někoho jsou to asi odvážná tvrzení, ale možná budete překvapeni, že to mám vědecky podložené. Před lety se mi dostala do rukou 6ti hodinová přednáška Molekuly emocí MUDr. Jana Šuly , ve které velkou část věnuje právě problematice rakoviny. Závěry, které tam prezentuje, jsou v naprostém souladu s tím, co výše popisuji. Měl jsem z toho velkou radost. V paměti mi uvázla jedna jeho věta : "Mohu stokrát paničce vysvětlovat, že když se nepřestane trápit tím, že ji zemřel papoušek, tak se nikdy nemůže z rakoviny vyléčit."
MUDr. Jan Šula je špičkový světově uznávaný vědec v moderním odvětví biomodulační medicíny, která vědecky potvrzuje funkčnost alternativních metod. tzn. že naše mysl ovlivňuje naše tělo. Vědci jsou schopni při mnohonásobném zvětšení buňky (10 na mínus devátou) vidět na jejím povrchu receptory, na které se navazují tzv. neuropeptidy. Ty jsou produkovány mozkem a v závislosti na našich myšlenkách mají různou kvalitu. Podle toho, jaký peptid se naváže, tak se buňka dále vyvíjí. Dobře nebo špatně. Změnou našeho myšlení se tudíž můžeme uzdravit i bez léků. Kolektiv kolem MUDr. Šuly je dokonce schopen "namíchat" koktejl s těmi správnými peptidy a vstříknout ho do krve, aby se bujení na nějakou dobu zastavilo a pacient měl čas se "nadechnout" a srovnat si své myšlenky. Bez změny myšlení však naděje na trvalé vyléčení není.
Ptáte se, proč tyto postupy nejsou součástí oficiální medicíny ? Odpověď jsem převzal z této stránky .
Bohužel je smutným faktem, že biomodulační léčba v přímé konfrontaci s léčbou klasickou příliš nevyhrává. Zatím. Ptáte se proč tomu tak je? Síla nadnárodních farmaceutických společností nutí lékaře, aby pacienty léčili léky, které je nikdy úplně nevyléčí.
Ještě malá poznámka k rakovině u dětí. Je těžké si představit, že malé dítě si plní karmickou nádobu tím, že něco v životě nepřijímá. Děti jsou čistá otevřená stvoření, která svoje trápení ihned ventilují pláčem a nenechávají si nic "pod pokličkou". Přesto mohou mít KN naplněnou až po okraj. Tou příčinou je maminka, která je spojená s dítětem energetickým kanálem, kterým přetéká karma na dítě. Takže pokud si maminka naplní KN na 100%, naplní zároveň po okraj i KN dítěte. A to ji pak může začít zrcadlit její problémy skrze jeho nemoc. Je to drsné, ale většinou jsou nemoci dětí (a nejen rakovina) způsobeny problémy maminky. Proto by si měly maminky hlídat naplnění KN jako oko v hlavě, tzn. uvědomovat si svoje psychické nastavení. Být v pohodě.
Když jsem si před časem přečetl článek, ve kterém se praví, že rakovina je důsledkem překyselení organismu, přemýšlel jsem, jak moje závěry souvisí s tímto tvrzením. A došel jsem k názoru, že se oba závěry vůbec nevylučují. Když je člověk nespokojený, naštvaný, trápí se, říká se někdy, že má kyselý obličej. Nebo že je zatrpklý. A když jeho zatrpklost a nespokojenost dosáhne takové úrovně, že si naplní KN nad 90 %, dojde k enormnímu zvýšení kyselosti organizmu a k procesu, který je v článku popsán.
Pokud si KN změnou svého myšlení vyprázdní, dostane se kyselost na takovou úroveň, že další rakovinné buňky nemusí vznikat a dle úrovně kyselosti pak nádor zůstává v nezměněné podobě nebo postupně ustoupí.
To je také vysvětlení toho, že i úpravou stravy je možné růst nebo "rozpouštění" nádoru ovlivnit, ale pokud působí naplněná KN, která výrazně zvyšuje kyselost organismu, tak úprava stravy nepomůže nebo pomůže jen dočasně.
Můj názor na to, proč se někdo díky chemoterapii tzv. uzdraví a někdo ne.
Pokud pacient prožije ty hrůzy, kterého ho potkají při její aplikaci, bolesti, únavu, problém vůbec vstát z postele a jít na WC, může se stát, že zcela přehodnotí svůj život, své postoje a životní hodnoty. Pak si třeba řekne, že všechno, čím se dosud trápil, je tak malicherné proti tomu co prožívá teď, že nemá význam se tím dál trápit. A tato změna postoje způsobí pokles nebo úplné vyprázdnění KN. A pokud má to štěstí, že tu chemoterapii přežije, má šanci na trvalé uzdravení, pokud později opět nesklouzne do starých vzorců myšlení. Ti, kteří i přes to co prožijí svoje postoje nezmění, nemají na uzdravení šanci.
Ptáte se jaký je tedy podle mne ten správný "lék" na rakovinu ??
Především, dostat se do pohody. Zbavit se všech negativních emocí. Přestat se trápit, zlobit, nenávidět, obviňovat druhé ze svých problémů, zbavit se stresu. Všem odpustit a přijímat věci takové jaké jsou.
Vyprázdnit si karmickou nádobu.
Pokud to nedokážete sami, je tu terapie metodou RUŠ, která vám pomůže.
A určitě nic nezkazíte tím, když přizpůsobíte svoji stravu tak, aby obsahovala více zásaditých složek.
A nebo můžete zkusit snížit kyselost svého organismu podle návodu Léčba rakoviny nebo zkusit půst dle tohoto videa.
Příběh ze života
Jednou mi zavolala stará paní s tím, že na mě dostala kontakt. Velmi roztřeseným hlasem mi vyprávěla svůj příběh o tom, jak se jí motala hlava a měla i jiné problémy, až skončila na psychiatrii. Později lékaři zjistili, že má nádor na mozku, který tlačí na mozková centra a proto se jí děje to co se jí děje. Ale protože nevěděli přesně kde ten nádor je, chtěli ji vrtat hlavu a zjišťovat další informace (prodávám jak jsem od ní koupil). A z toho měla velký strach.
"Podíval" jsem se na ní a zjistil jsem, že má KN na 100% naplněnou a že hlavní příčinou toho je její vztah s manželem. Když jsem ji pak zavolal zpátky, potvrdila mi, že s tím manželem je to pravda, že už léta se tím trápí. Vysvětlil jsem jí, že to je příčina jejího zdravotního problému. Pak jsme se ještě chvíli bavili a během půlhodinového rozhovoru, kdy jsem ji mimo jiné poradil pár věcí jak se dostat do lepší nálady, se její hlas a projev začal měnit. Když jsme se loučili, tak mi řekla pevným hlasem : "Víte co teď dělám ? Stojím před zrcadlem a usmívám se na sebe. "
V následujících dnech jsem pro zajímavost sledoval, jestli se naplnění její KN změní. A byl jsem překvapen, jak rychle hladina klesala. Po několika dnech jsem ji zavolal a chtěl jsem vědět, jak to dokázala, když jsme žádnou terapii nedělali. Odpověděla mi asi takto : "Víte, já jsem vás pochopila. S manželem jsme si to vyříkali, utekla jsem od něj a zatím nevím, jestli se k němu vrátím. Utekla jsem i z nemocnice a teď bydlím u dcery a ve mně se rozhostil takový klid......"
Víc jsem o této paní neslyšel. Až za pár měsíců mi přátelé, od kterých dostala kontakt, řekli, že ta paní co mi tenkrát volala byla, na vyšetření a žádný nádor ani metastázy doktoři nenašli.
Byl by to hezký konec, kdybych se za pár let nedověděl, že se jí rakovina vrátila a zemřela. Logika mi říká, že neměla vyčištěné programy, které jí tu nemoc vyvolaly a časem se zase vrátila do starých myšlenkových vzorců a nebyl nikdo, kdo by ji znovu namotivoval.
Jiný příběh ze života
Přišla ke mně klientka s tím, že má nádor na tlustém střevě. Že už podle medicíny tu nemá 3 roky být. Jeden její kamarád jí prý řekl, že ji z toho dostane, tak odmítla operaci i chemoterapii a to ji zachránilo. Nádor tam stále byl, ale nerostl. Jestli bych se na ní nepodíval.
KN měla na 60%, tzn. mimo nebezpečnou úroveň a aktivita nádoru byla skutečně nulová. Nedělal jsem s ní žádnou terapii, takže KN zůstala na stejné úrovni naplnění. A to byl asi důvod, proč nádor i za další měsíce nezmizel. Za nějakou dobu se rozhodla podstoupit doporučenou operaci, při které nádor odebrali, aby se jí střevo neucpalo. Žádná chemoterapie neproběhla a všechno dopadlo dobře.
Teď si možná říkáte, kde je nějaký příběh s vyléčenou rakovinou. Kolik takových mám, když se odvažuji tvrdit výše uvedené. Říkám otevřeně, že nemám žádný. A vysvětlím vám proč.
- Buďto mě volají lidé, kteří jsou v koncích, po chemoterapii, po ozáření, nadopovaní chemií, se zdevastovaným organizmem a hledají poslední pomoc, kterou jim medicína neposkytla. A často jsou v nemocnici, takže vzhledem k tomu i s ohledem na jejich stav již není terapie RUŠ s nimi možná. V těchto případech se dá už těžko něco dělat.
- Nebo přijdou lidé, kteří si představují pomoc terapeuta jako lékaře - udělej se mnou něco, jen když já nic nebudu muset dělat. Tak to také nefunguje, protože bez terapie a následné změny myšlení to prostě nejde.
- Nebo nastává třetí případ, který považuji za nejhorší. Nemocný má vůli se uzdravit, dostane se ke mně ještě ve "slušném" stavu, mnohdy ve stádiu nálezu zatím bez zahájené "léčby". Udělám s ním terapii (jednu nebo víc), KN se vyprázdní, nádor tak říkajíc "umře" a všechno je na dobré cestě k uzdravení. Pak nastoupí akce medicíny. Pokud jde o operaci, tu ještě pacient většinou přežije. A když se zotaví, naordinují mu "preventivně" chemoterapii. Převážná většina nemocných však nemá sílu ji odmítnout a nebo převáží jejich slepá důvěra v lékařské postupy, aniž by si uvědomili absurdnost situace. Že vlastně medicína "léčí" podle ní nevyléčitelnou nemoc. A také na tom skončí svoji inkarnaci. A pokud ji mimořádně přežijí, tak se mi neozvou (pokud jsme nenavázali bližší vztah) a já se tak stejně nedovím, jak to dopadlo.
Příkladem té třetí možnosti je následující příběh, který jsem prožíval s klientkou a dodnes ho těžce nesu.
Příběh ze života, který bych raději nezažil (omlouvám se za případné nepřesnosti - vím jen to, co jsem pochytil z našich krátkých telefonátů)
Přišla ke mně klientka (říkejme jí Jana) s tím, že má nádor na játrech, který je neoperovatelný. Jediná možná "léčba" byla tedy chemoterapie.
Poznal jsem ji v době, kdy měla 8 měsíců po zjištění nádoru a byla po první sérii chemoterapií, kterou přerušili vzhledem ke kritickému stavu její krve. V té době ještě normálně pracovala a na první pohled na ní nebylo nic patrné (vypadané vlasy zachránila paruka). Nádor vnímala jen jako tvrdé místo v oblasti jater, ale bez bolesti.
Během dvou týdnů jsme udělali všechno co bylo možné, 3x terapii RUŠ, fyzickou cestu podle Brandon Bays, která spočívá v tom, že si v představách prošla místo nádoru a vyčistila "spáleniště", které se jí tam ukázalo. Také přijetí a odpuštění s nádorem. Psychicky na tom byla výborně a uzdravení bylo nastartováno. Protože jsme se za tu dobu spřátelili víc než je obvyklé s jinými klienty, tak jsem ji doporučil, ať důkladně zváží další chemoterapii, která ji čekala a důsledně sleduje, co jí její tělo říká. Řekla mi, ať se nebojím, že si to pohlídá.
Když jsem jí po dvou týdnech zavolal, byla po dvou dávkách chemoterapie. Nedokázala ji odmítnout nebo alespoň posunout a dát si čas na to, co se bude dít po naší terapii. Popisovala mi, jak ukrutné bolesti a křeče po první dávce zažila. A protože neposlouchala tělo, přistoupila i na druhou dávku. Po ní se jí natolik zhoršila krev, že i doktoři usoudili, že musí udělat přestávku. A bolesti v oblasti jater ji od té doby neopustily, že ani nemohla pořádně spát.
Netrvalo dlouho a přestala pracovat, protože už na to neměla sílu. Záhy se objevil tzv. výpotek v dutině břišní. Tekutina, která ji začala nafukovat břicho, že ji bylo nutné odsávat - kolem jednoho litru denně (z jiných případů jsem věděl, že toto je už téměř konečná). Následovala hospitalizace, protože se její stav rapidně zhoršoval. Pomocí metody CEP jsem jen mohl bezmocně sledovat, jak jí kolabují jednotlivé orgány, které chemie ničila jeden po druhém. V té době jsem zaznamenal i takové věci, že na údajný zánět v těle jí předepsal ošetřující lékař antibiotika s takovými vedlejšími účinky, že bylo doporučeno u pacientů se slabšími játry dávkování 1 tabletu za 48 hodin (našel jsem si na internetu podle názvu, který mi řekla). Janě, která měla na játrech nádor, předepsal 2 tablety denně. Těžko se to dá pochopit.
V té době už byla víc v nemocnici než doma, takže naše komunikace začala váznout. Když jsem s ní naposledy mluvil, tak mi řekla, že se objevil další výpotek na plících. Další moje volání po několika dnech zvedl manžel a oznámil mi, že Jana před hodinou zemřela ..........
Zůstaly po ní 3 nezletilé děti !!
Od první zmíněné dávky chemoterapie to trvalo necelé 3 měsíce.
Zkuste si teď odpovědět na otázku : Na co vlastně Jana zemřela ? Na rakovinu jater nebo na totální selhání organismu po chemoterapii ? A jak dlouho by tady mohla být, kdyby nedošlo k "léčení" oficiální medicínou ? Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že nádor roste měsíce i roky, jak je ukázáno ve videu, tak by tu byla určitě déle bez "léčby" než s ní. Co se tedy vlastně stalo ? Medicína ji zkrátila život ve snaze ji "vyléčit". Ale o jakou léčbu tu vlastně jde, když na "léčenou" rakovinu umírá 27 000 pacientů v ČR ročně ???????
Často se mluví o eutanazii (ukončení/zkrácení života na přání nemocného), která je u nás posuzována jako trestný čin / vražda.
Zkrácení života tzv. "léčbou" (mnohdy proti přání nemocného) je v moderní společnosti považováno za normální beztrestný medicínský postup !!
V jaké společnosti to žijeme, když toto dovolí ??
Příběh z mého soukromého života
Moje maminka měla rakovinu tlustého střeva v době, kdy jsem ještě o věcech, o kterých píšu, neměl ani potuchy.
Podstoupila operaci, kdy jí vzali kus střeva a udělali jí vývod (kolostomii). Postupně se zotavila natolik, že začala jezdit i na kole a chodila k nám na návštěvy přes celé město.
Když se dostatečně zotavila, usoudili lékaři, že je čas na "preventivní" ozařování. Zhruba za tři týdny jsme ji pochovali !!!
Co se stalo ? Ozařování ji spálilo zažívací systém natolik, že ztratila schopnost vylučovat. Tím přestala i jíst a konec byl neodvratný.
A nikde žádné dovolání. Měla přeci rakovinu ....... Ale mohla vůbec zemřít na rakovinu, kterou ji vyoperovali ? Není to absurdní ??