Příběhy
Zde najdete různé příběhy z vlastního života a praxe, ale také příběhy a povídky, které ke mně přišly mailem a které považuji za inspirativní. A které i mně pomohly pochopit smysl života, jeho záludnosti i zákonitosti a pomohly mi začít se dívat na dění kolem sebe jinýma očima.
Nechť jsou i pro vás inspirací, která vás posune na vaší cestě k hodnotnějšímu prožívání vašeho života.
- Příběh "Malinka duse a Slunce" má pro mne velký význam, protože mi pomohl pochopit, že v každém člověku je dobro, které jenom třeba momentálně nevidíme nebo skrz naše programy nejsme ani schopni vidět. V určitém období mého života mi pomohl přenést se přes nepříjemnosti, které se mi děly.
- Příběh Nesuď je velmi cenný, protože ukazuje, jak bláhoví jsme většinou ve svých soudech, aniž bychom znali a chápali proč se věci dějí tak jak se dějí.
- Oslův příběh je jednoduchý, ale poučný.
- Pokud se trápíte svojí nedokonalostí nebo byste chtěli být jiní, jste nespokojení s tím co máte a říkáte si, že budete šťastní až budete mít tohleto nebo tamhleto, tak se podívejte na příběh Nicka Vujicice a pochopíte, že ty VAŠE starosti nestojí ani za řeč. A že šťastní můžete být tady a teď jako on !
Video 1 Video 2
Příběh z mého života - téma POKORA
12 let jsem jezdil stále stejnou trasu do Brna, kde jsem byl zaměstnán. V pondělí tam, v pátek zpět domů. Za ta léta jsem si všímal, jak se mění dopravní značení a jak přibývají nesmyslně umístěné značky na omezení rychlosti, které většina řidičů ignoruje. Vzrůstala ve mně zlost, proč to dělají, když to nemá smysl. Poctiváci řidiči jedou 70 a ti ostatní je předjíždějí, což je ještě nebezpečnější, než kdyby všichni mohli jet 90.
Pak se mi jednou stalo na konci mého působení v Brně, že jsem ráno našel za stěračem pozvánku na Městskou policii k zaplacení pokuty za špatné parkování. Na hraně křižovatky ve tvaru T, kde každý den někdo parkuje. V ulici zaplněné auty od křižovatky ke křižovatce, kde se na odstup od křižovatky nehledí, protože je člověk rád, že vůbec někde zaparkuje. 12 let jsem v té ulici parkoval a minimálně 1x až 2x týdně na tomto místě. Proč právě teď a právě já mám platit pokutu ? To je pěkná buzerace.
A s tímto pocitem zlosti a vzdoru jsem šel v pondělí na policii zaplatit tu pokutu. Policistka za přepážkou byla neoblomná a mé argumenty o nedostatku místa na parkování nebrala v úvahu. Stálo mě to 500 Kč. Při odchodu jsem si neodpustil uštěpačnou poznámku, jestli takhle pomáhají a chrání, aniž bych si uvědomil, že jsem na Městské policii.
V pátek jedu domů a v jedné obci na trase mi při vjezdu do obce něco blesklo do očí. Než jsem si uvědomil, že mě vyfotil policejní radar, už jsem ho uviděl. Stál u silnice s plácačkou v ruce, nechal projet dvě auta přede mnou, která jela stejnou rychlostí jako já a odmávnul si mne.
V tu chvíli mi to došlo ! Úplně jsem si představil, jak si "ti nahoře" říkají : " Tak on poučuje lidi o vesmírných zákonech a o nutnosti přijímat věci takové jaké jsou a sám nedokáže přijmout obyčejné značky na silnici ? A ani nepochopil první upozornění. No tak trochu přitvrdíme."
Krve by se ve mně nedořezal, když jsem si uvědomil, jak vesmírné lekce rychle fungují. Došlo mi, že pokud teď "ti nahoře" nezhodnotí, že jsem to už pochopil, mohl bych, ještě než dojedu domů, přijít o řidičák.
Bez jediného slova jsem na pořízené fotografii shlédnul sebe za volantem v rychlostí 69 km/hod. pár metrů za značkou obce. Zaplatil jsem 1500 a vzal na vědomí ztrátu 2 bodů a vydal jsem se na další cestu. V hlavě mi zněl název známého filmu : Já už budu hodný, dědečku :-))
-------------------------
Uvědomte si, že nic není náhoda. Ti policajti tam byli v tu chvíli jenom kvůli mě. Za celých 12 let jsem v tom místě policejní hlídku neviděl. Ale právě teď jsem měl dostat lekci. Proto tam byli.