Teorie  -->  4. Náš virtuální svět a programy

Na své cestě poznávání jsem se často setkal s tvrzením, že svět, ve kterém žijeme, není reálný, není skutečný. Je to pouze naše virtuální realita.

Zpočátku jsem tomu nerozuměl. Vždyť stůl je stůl, auto je auto, co je na tom virtuálního ? To je přeci skutečné, vždyť to každý vidí. 
Musel jsem teprve dozrát k tomu, abych pochopil v čem je \"jádro pudla\".

Představte si, že několik lidí se dívá na jednoho člověka. Jednomu se zdá moc tlustý, jinému zase dost hubený. A dalšímu se zdá tak akorát.
Tak jaký vlastně ten člověk je ???  No je prostě takový, jaký je ! Tu kvalitu mu dává každý, kdo se na něj dívá a každý jinou.

Jiný příklad : U havárie zasahují záchranáři a jeden z nich zachrání 10 lidí a sám při zásahu zemře. Jaký je výsledek akce ?
Pro zachráněné je výsledek výborný - jeden položený život za 10 zachráněných
Pro rodinu záchranáře je výsledek katastrofální - přišla o manžela, o tátu, o syna

Nic není špatné ani dobré, všechno jenom JE !

Teď si představte, že si nasadíte brýle se žlutými skly a podíváte se na modrou barvu. Jak ji uvidíte ? Předpokládám, že jako zelenou. A protože ji tak vidíte, budete to pokládat za pravdu a budete se o tom s každým do krve hádat. Jenomže někdo jiný s jinou barvou brýlí ji uvidí jako jinou barvu a bude se také hádat, že on má přeci pravdu. 
A kdo vlastně určí, jaká ta barva skutečně je ?  No ten, který se na ní podívá bez barevných brýlí.

A přesně takhle fungujeme my všichni v reálném světě. Díváme se na svět přes barevné brýle našich programů, našich vzpomínek, našich zkušeností a na jejich základě posuzujeme všechno s čím se setkáme.

Od dětství jsme programováni svým okolím a na základě toho, co jsme slyšeli a přijali za své, posuzujeme všechno kolem sebe. Posuzujeme, odsuzujeme, nadáváme, zlobíme se, že je to jinak než jak by to mělo být podle našich představ. Ale nic z toho není reálné. Je to jen výsledek stavu naší mysli, stavu našeho vědomí.


Podívejme se teď blíže na pojem PROGRAM. Vzhledem k tomu, že toto slovo má více významů, zaměřme se na význam spojený s počítači.

Počítačové programy (software) jsou soubory instrukcí, podle kterých počítač pracuje. V každém okamžiku určuje co má počítač v dané chvíli udělat v závislosti na okolnostech (vstupní hodnoty, parametry programu, příkazy obsluhy atd.). A náš mozek je také takový počítač, který řídí naše tělo, naše reakce. A tudíž potřebuje také programy. Těch programů je spousta, ale nás budou zajímat ty negativní programy.

Co to je?

Můžeme to přirovnat k počítačovým virům. Zavirovaný počítač nepracuje jak má, jak bychom předpokládali, ale začne se chovat divně. A mnohdy napáchá velké škody i na hardware.

A přesně to dělají naše negativní programy s námi. Ovlivňují naši psychiku, způsobují to, že se nechováme adekvátně k daným okolnostem a často způsobují i přímo škody na našem fyzickém těle. Mají totiž svoji energii, která může působit na konkrétní části fyzického těla a způsobit záněty, bolesti a jiné efekty.

A teď se podívejme, jak vypadá v praxi takový náš program a jak ho poznáme. Je to jednoduché. Indikátorem jsou naše POCITY. Jestliže na něco myslíme a jsme v klidu nebo máme dokonce příjemný pocit, je všechno v pořádku. Jestliže se však po myšlence objeví NEPŘÍJEMNÝ POCIT, můžeme s jistotou říct, že původcem tohoto pocitu je negativní program.

NEGATIVNÍ PROGRAM existuje,
když MYŠLENKA vyvolá NEGATIVNÍ POCIT

Představte si, že jste sebevědomý člověk, kterému někdo řekne „Tohle ty nedokážeš, na to nemáš“ (např. přeskočit zábradlí). Ale vy víte, že na to máte, i když jste to třeba ještě nedělali. Nezanechá to na vás žádný negativní pocit a jdete s vervou do toho a dokážete to.

A teď si představte, že nemáte potřebné sebevědomí a někdo vám řekne to samé. Všechno se ve vás stáhne a myšlenky vás dovedou k vašim minulým neúspěchům, kdy jste slyšeli od rodičů, učitelů, trenérů nebo kamarádů stejné hodnocení. A takto zablokovaní psychicky i fyzicky jdete skákat přes zábradlí. Jak to asi může dopadnout.

Co to způsobilo ?

Vaše negativní programy „to nedokážu“, „nemám na to“ a můžete mít i další, jako „jsem k ničemu“, „nejsem tak dobrý jako on“ atd.

Proč ty programy někdo má a jiní je nemají ?

Naše duše si sebou nese do života záznamy ze svých minulých inkarnací a pokud jsme v minulých životech trpěli jakoukoliv formou nesebevědomí, kterého jsme se nedokázali zbavit, je na zpochybňování našich schopností citlivá. A pak se najde člověk (rodič, učitel, spolužák), který nám řekne „na to nemáš“ a program je na světě. A ten program se uloží do našeho podvědomí a náš mozkový počítač s ním bude pracovat do té doby, než pochopíme, že je to JEN program. A když se ho zbavíme, můžeme dokázat všechno, co si usmyslíme, protože už nás nebude nic omezovat.

A teď si představte, že takovýchto programů si postupně vytvoříme (nejvíce v našem dětství) stovky. A žijeme podle nich a náš život podle toho vypadá. Nemáme odvahu, bojíme se, naštváváme se, žárlíme, nedokážeme využít svého potenciálu a radovat se ze života, protože nás programy všemožně omezují. Jejich vymazáním získáme svobodu a můžeme být sami sebou.

A jak se těchto negativních programů zbavit, se dočtete v kapitole Metoda RUŠ.

Ještě je nutné se zmínit o jednom typu programů. Je to RESTIMULOVANÝ program. Do stavu restimulace se může prakticky dostat kterýkoliv náš program. Při silném podnětu se určitý program „nažhaví“ a jeho účinky se natolik zesílí, že to poznáte prakticky okamžitě na své psychice nebo fyzickém zdraví nebo obojím. Je to jako kdybyste připojili klasickou žárovku k elektrickému proudu. Vlákno se nažhaví a žárovka se rozsvítí, oslňuje a pálí. Díky restimulovanému programu se můžete cítit unavení, nervózní, dostanete zánět kamkoliv a z toho plynoucí bolest a cokoliv jiného. Můžete dostat i klasickou chřipku, protože program může oslabit váš imunitní systém a ten už není schopen chránit organismus od virů a bakterií, které máte v sobě.

Stačí pak zjistit restimulovaný program, dotyčný si ho vyčistí a je po problému. Někdy to vypadá jako zázrak, protože výsledky jsou nečekané a rychlé. Pamatujte, že problém, který se objeví rychle může také rychle odejít, pokud ho ovšem nenecháme působit delší dobu.

Příklad ze života
Byli jsme na návštěvě u přátel, kde jsme se bavili o různých tématech i o politice. Potkali jsme tam i další jejich přátele a slovo dalo slovo. Příští den jsem měl s pánem terapii.
Řešili jsme jeho vztah s partnerkou, mimo jiné i to, jak je nesnesitelná v kolektivu, jak prosazuje svoje názory. Řekl mi : \"No vždyť jsi to včera viděl.\"
Tak jsem se ho zeptal, co jsem měl vidět. Mě se její účast v diskuzi zdála naprosto korektní. Naopak, ocenil jsem, že má dobré názory za kterými si stojí a které s mými rezonovaly.
Ach ty naše barevné brýle .......

Příklad, který jsem někde přečetl
Jedou tři kamarádi v autě. Jeden je známý svojí zálibou v ženách, druhý je přehnaný moralista a třetí na sobě neustále pracuje, aby viděl co nejvíce pravdy.
Auto zastaví před přechodem, po kterém kráčí nahá žena. 
Ten první si pomyslí : \"Tak to je kus, s tou bych si užil\". Ten druhý ji okamžitě odsoudí : \"To je tedy nestyda, jak to, že už ji nezavřeli, takhle se tady ukazovat !\". A ten třetí, protože nemá žádné programy, které by ho odváděly od skutečné pravdy, si jako jediný všiml, že má zavřené oči a že je vlastně náměsíčná. Přehodil přes ní své sako a odvedl ji domů.

Příklad, který jsem si vymyslel
Vyjdete ze svého panelákového bytu a jdete vyhodit odpadky do kontejneru. Je krásné ráno, svítí sluníčko.
Vám se v hlavě honí tyto myšlenky : \"To je zase den, ta moje mě prudí s odpadky, v práci na mě čeká šéf jestli nepřijdu pozdě, pak ta přiblblá porada a navíc nám klekla televize zrovna, když večer hraje Sparta. To je hrůza.\" A přes ty své \"starosti\" nejste vůbec schopni vnímat jak je venku krásně.
A u kontejneru potkáte bezdomovce, který pečlivě přebírá odpadky a získané \"úlovky\" dává do tašky.
Co jemu se honí hlavou ? \"To je dnes krásný den, teplíčko, sluníčko. A navíc jsem dnes našel tolik jídla jako už dlouho ne. To je paráda, co víc si přát.\"
Dva lidi ve stejném okamžiku na stejném místě, ale každý z nich žije v úplně jiném virtuálním světě.

ZAJÍMAVÁ MOUDROST,  která mi přišla mailem

Na kraji srázu sedí starý muž. Přišel k němu poutník a povídá: \"Ještě nikdy jsem tu nebyl, jací tu jsou lidé?\"
Stařec povídá: \"Jací lidé byli tam, kde jsi žil?\" \"Sobečtí a zlí.\" \"I tady jsou sobečtí a zlí,\" odpověděl stařec.
Později přišel druhý poutník a podal starci stejnou otázku. Stařec se ho otázal: \"Jací lidé byli tam, kde jsi žil?\" \"Dobří a štědří, měl jsem tam spoustu přátel.\"
\"I zdejší lidé jsou dobří a štědří,\" odpověděl stařec.
Oba rozhovory uslyšel obchodník, který stál poblíž a nedalo mu to: \"Jak můžeš na tu samou otázku odpovědět pokaždé jinak?\" \"Synu můj,\" řekl stařec, \"každý nosí svůj svět v srdci. Kdo nenajde nic dobrého na minulosti, nenajde nic ani tady. A kdo měl přátelé v jiném městě, udělá si je i zde. Víš, lidé jsou takoví, jaké je vidíme, jsou zrcadlem našeho vidění světa.

Už chápete v čem spočívá virtualita vašeho světa ?
A chápete už proč má smysl se čistit, zbavovat se svých negativních programů, odhodit své barevné brýle ?
Jedině tak se dopídíte té skutečné pravdy, která vám přinese skutečnou svobodu.