Pro pochopení vám dám příklad :

• Představte si, že někomu  něco vysvětlujete a on vás se zájmem poslouchá a souhlasí s vašimi závěry. Vaše chuť mu to vysvětlit roste, protože máte jeho pozornost, jeho zájem.
• Může se však stát, že s vámi nebude souhlasit, začne vám třeba i nadávat. Vaše chuť mu to vysvětlit ale pravděpodobně zase poroste, protože budete mít snahu ho přesvědčit o svojí pravdě.
• A teď se vžijte do situace, že mu něco nadšeně vysvětlujete a on kouká znuděně z okna. Jak dlouho vás bude bavit ztrácet s ním čas ? Brzy vaše nadšení začne klesat až vaše chuť něco vysvětlovat úplně zmizí. Nemáte jeho pozornost, ztratíte energii.

Tady vidíte, že jak pozitivní tak i negativní pozornost dává energii tomu, čemu svoji pozornost dáváte. A takový je princip ve všech oblastech života a i v těch méně hmatatelných jako jsou třeba naše myšlenky. A to si většina lidí vůbec neuvědomuje.

Teď se zamyslete nad tím, proč je většina starých lidí víc a víc nemocná. O čem se většinou baví se svými blízkými a přáteli ? O svých krásných zážitcích nebo o tom co je kde bolí, jaké nemoci mají, kolik ordinací navštívili a kolik prášků musí užívat ? Čemu dávají pozornost a energii ? Co roste, zdraví nebo nemoc ?

Co se vám honí hlavou když platíte složenky nebo faktury ? "Zase placení, kde na to má člověk pořád brát ? To zase ke konci měsíce nevyjdeme." Nebo si říkáte " Máme na to, počítali jsme s tím, určitě vyjdeme".  Čemu dáváte pozornost ? Nedostatku nebo hojnosti ?

Představte si, že jste ve škole života. Máte se naučit mnoho věcí a potřebujete k tomu vhodné prostředí.

Máte-li se naučit bruslit, potřebujete k tomu brusle, zimní stadion nebo alespoň zamrzlý rybník a také někoho, kdo vám ukáže jak se to správně dělá. To je určitě každému nadmíru jasné.

Teď to trochu pozměním. Máte-li se naučit zvládnout strach z vody, potřebujete k tomu mít vodu - bazén, řeku, přehradu ..... Na souši se strachu nezbavíte a vlastně ani nezjistíte, že ho máte. Potřebujete se dostat do toho správného prostředí, které vám umožní danou lekci zvládnout. A když už budete ve vhodném prostředí a nebudete mít odvahu do té vody vlézt, co potom ? Pak budete potřebovat někoho, kdo vás do té vody strčí, abyste mohli začít s tréningem. No, může vás tam strčit v dobrém rozmaru a pomoci vám naučit se plavat. To se zdá ještě v pořádku, ne ? Ale on vás tam může také přímo hodit a chvíli vás tam nechat plácat, což vás donutí k určité snaze začít dělat pohyby, které vás udrží nad hladinou. A od toho je už jenom krůček k tomu naučit se plavat. Udělal vám ten člověk, který vás tam hodil, něco hrozně špatného nebo vám vlastně pomohl ?

A teď si představte, že vašim životním úkolem je zvládnout ponižování. Když vás nikdo nebude ponižovat, jak budete moci trénovat posilování vlastního sebevědomí ? Musí se najít někdo, kdo vám to potřebné prostředí vytvoří. A ještě jinak. Vy o tom svém hendikepu, že se necháte ponižovat, ani nevíte do té doby, dokud vám to někdo neudělá.
A tak vás někdo někdy v dětství musí ponížit (tatínek, učitelka, spolužák) a váš program "ponižuje mě" je na světě. A pak vám vaše okolí musí stále připravovat prostředí, které vás má upozornit na váš úkol "zvládnout ponižování", který žijete do té doby, než si ho uvědomíte a zpracujete/vyčistíte si ho. Postupně vás ponižuje kamarádka, životní partner, šéf v práci a kdoví kdo ještě. A ne všichni to dělají zcela vědomě, protože váš program ve vás vytváří pocity ponížení i na základě zcela "nevinných" situací a poznámek.

A tak vám vaše okolí zrcadlí všechny vaše slabosti, vaše programy, kterých se máte zbavit.

• Pokud se k tomu budete stavět tak, že budete obviňovat své okolí ze všeho, co se vám nelíbí, tak jste vedle jak ta jedle. Ten problém je ve vás. A budete ho žít, dokud si to neuvědomíte a nerozhodnete se s tím něco udělat.  
• Pokud však pochopíte co se děje, poděkujete každému, kdo vás naštve nebo jinak emocionálně zasáhne. Následně si zpracujete/ vyčistíte své negativní programy, které vám vaše nepříjemné pocity způsobují a stanete se vítězem. A okolí vám přestane ty nepříjemné věci dělat. A nebo bude, ale vy už je nebudete vnímat, protože ten citlivý bod, ten váš zpracovaný program už vaše nepříjemné pocity nebude aktivovat.

Pokud si už uvědomujete svůj negativní program, není nic jednoduššího než se ho zbavit. Podívejte se na Metodu RUŠ.

Staré přísloví praví : Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A také se říká : Násilí plodí zase jenom násilí.
Naši předkové byli moudří a věděli o přírodních zákonech více než my.

Zákon akce a reakce asi znáte z fyziky. Já vám teď ale ukážu fungování tohoto zákona v oblasti lidských vztahů.

Ten první probíhá mezi lidmi stejně nastavenými s podobnými programy.
Ten druhý probíhá mezi dvěma rozdílnými lidmi, jeden je tzv. normální (vybuchuje při každé příležitosti, nedá si nic líbit) a ten druhý je tzv. splachovací (nic ho nerozhodí, je to kliďas, má vyčištěné své negativní programy, dokáže být nad věcí).

1. Představte si, že jste v boxerském ringu a neberete box jako sport, ale spíš jako prostředek k vybití své agrese. Dáváte protivníkovi jednu ránu za druhou a on vám je zase vrací. S každou ránou, kterou dostanete, dostáváte větší vztek, který násobí sílu vašeho dalšího úderu. Do té doby, než padnete vysílením nebo pod ranou protivníka. Vaše akce budí jeho reakci.
2. A teď si představte stejnou situaci jen s tím rozdílem, že vy dáváte úder a protivník uhne. Vy ztrácíte rovnováhu a letíte ve směru své ruky a protivník jen stojí. Vy se napřáhnete a on znovu uhne. Jak dlouho vydržíte tu hru hrát, když on vždycky uhne a jen se na vás dívá, aniž by hnul rukou ? Myslím, že dlouho ne. Dojde vám energie, protože on vám ji nevrací. A tím je souboj ukončen.

 A teď tento příklad převedu do méně fyzické úrovně. Místo rány rukou vysíláte rány svým hlasem. Slovo je také energie.

• První verze : Začnete na někoho křičet a nadávat mu a on začne dělat to samé. Vrací vám podobné nadávky, které vás stimulují ještě k většímu výkonu. Energie přenášená mezi vámi stoupá, až to bouchne, vy po sobě skočíte a začnete si ji vyměňovat výše popsanou fyzickou formou. 
• Druhá verze : Začnete na někoho křičet a on na vás nezúčastněně kouká, mlčí a čeká až se vyřvete. Pak se vás slušně zeptá, co jste vlastně chtěl/a. Jak dlouho myslíte, že na něj vydržíte křičet ? Moc dlouho ne, protože vám nevrátil vámi vyslanou energii. Nepřišla reakce, akce nemá nárok pokračovat. Až se uklidníte, tak mu v klidu řeknete o co vám jde.

 A teď se posuňme ještě dále do neviditelné, neslyšitelné, neuchopitelné oblasti vašich myšlenek a vašeho energetického pole.

• Představte si, že jste naštvaní z práce, musíte jít na nákup, tam fronta, čas letí, jste ve stresu, protože máte něco domluveného a navíc je za pultem ta protivná neochotná prodavačka. Jaká asi energie z vás vyzařuje ? Aniž byste otevřeli pusu, máte zaděláno na problém. A pak si vymyslíte, že nechcete tenhle koláček, ale ten druhý a dostanete sprchu :" Kdyby si každý zákazník takhle vymýšlel, kam bychom přišli !!!". A vůbec jste si nevšimli, že předchozího kupujícího stejná prodavačka obsloužila s úsměvem.
• A teď se vžijte do stejné situace s tím rozdílem, že jste v pohodě, vyzařujete klid, na tváři úsměv. A ještě projevíte účast poznámkou, že tam má dnes fofr a že jí tu práci nezávidíte. A prodavačka splní vaše přání bez mrknutí oka. Nemá jinou šanci. Vaší akcí byl klid a porozumění a reakcí nemůže být nic horšího.

 Je to jednoduché - co vysíláte, to se vám vrací. To dobré i to špatné.