Teorie --> 3. Kdo jsme
Kdo jsem a proč tu jsem ?
To jsou otázky staré jako samo lidstvo. O tomto tématu můžete najít mnoho knih a v nich mnoho teorií. Jsou to však věci, na které si nemůžeme sáhnout, takže musíme zůstat u našich představ. A každý můžeme mít ty představy jiné a všichni můžeme tvrdit, že ty naše představy jsou ty správné. A zajímavé je, že všichni můžeme mít pravdu.
Aby fungovalo něco, co neexistuje ve fyzické podobě, musí to existovat alespoň v podobě nehmotné / virtuální. Musí to mít konkrétní podobu v našich představách. A proto si musíme za tímto účelem vytvořit svůj model, který nám umožní pochopit jak to funguje. A je známo, že vesmír pracuje tak, že akceptuje naše modely a podporuje nás při práci s nimi. Takovým modelem je pro mne třeba Karmická nádoba.
Proto i následující výklad berte jako model, který jsem převzal a který mi zatím stačil k pochopení toho, co jsem pochopit potřeboval. A na kterém vám chci ukázat souvislosti mezi tématy na těchto stránkách. Pokud vám nebude vyhovovat, můžete si vytvořit svůj.
Nechci zde zabíhat do podrobností a proto uvedu jen to nejdůležitější.
Naší podstatou je DUŠE. Je možné si ji představit jako individuální energii, která v sobě nese množství informací. Bez této energie bychom nežili. Lidské tělo žije jen když ho \"oživuje\" energie duše. Smrt člověka nastává v okamžiku, kdy duše vystoupí z těla a odchází tam kam patří, domů.
Když duše sestoupí na zem a inkarnuje/vtělí se do fyzického těla, jejím úkolem je zvládnou úkoly, které si předsevzala nebo které ji byly určeny pro tento život. Vstupuje do školy života, ve kterém se má naučit a pochopit co má ve svém plánu. K tomu má k dispozici fyzické tělo, jehož prostřednictvím může prožívat pocity, city, emoce, bolest, štěstí. A toto prožívání formuje její vědomí.
Inkarnace do fyzického prostředí na Zemi je pro duši velmi důležitá, protože se zde jedná o nejhruboenergetické prostředí ve vesmíru. Žádné jiné takové zřejmě již ve vesmíru neexistuje. A v takovémto prostředí existuje dualita. Dobro a zlo, světlo a tma. A to je pro učení nezbytně nutné.
- Jak se můžete naučit odpouštět, když vám nikdo neublíží ? Musí vám někdo ublížit, abyste mohli svoji lekci zvládnout.
- Jak by mohla duše poznat a zvládnout pocity znásilněné ženy, kdyby ji nikdo neznásilnil ?
I násilníci zde mají nezastupitelné místo. - Jak byste mohli zvládnout strach z jedovatého hada, kdyby žádní nebyli ?
- Jak byste mohli poznat a odstranit své slabé stránky, kdyby vám je nikdo neukazoval ? (viz. Zákon zrcadlení)
Protože jeden život je velmi krátký na poznání a zažití všech aspektů života, vstupuje duše do tzv. reinkarnačního procesu, což znamená, že se opakovaně inkarnuje/vtěluje a v každém životě poznává jiné situace, jiné aspekty existence. V jednom životě je např. muž, který mlátí svoji partnerku, v dalším životě musí poznat druhou stránku mince a zažít pocity týrané ženy. Pokud v jednom životě opovrhuje postiženými, v dalším životě se třeba narodí jako postižený, aby poznal jejich situaci a jejich pocity, se kterými musí žít.
Cílem celého reinkarnačního procesu je absolutní pochopení fungování vesmíru ve všech aspektech bytí. Člověk, jehož duše došla do finálního stavu \"vesmírného vzdělání\", nic neodsuzuje, neposuzuje, na ničem nelpí, po ničem netouží, nic ho netrápí, na nic nenadává, je absolutně vyrovnaný a smířený, je absolutně svobodný, na ničem nezávislý a šťastný, protože ho nesvazují žádné jeho negativní programy a myšlenky. Všechno pochopil a proto přijímá svět takový jaký je.
Duše dosáhla osvícení.
Pokud se toto stane, duše ukončila svůj reinkarnační cyklus a nemusí se už dále inkarnovat. Může zůstat, obrazně řečeno, tam nahoře, kde je doma. Proto se říká, že kdo je na duchovní cestě a očišťuje se od svých negativních programů, že je na cestě domů.
Ještě je dobré se zmínit o tom co se stane, když člověk zemře. Duše odchází a bere si sebou všechny informace získané v průběhu života. Ty dobré i ty špatné. Všechny naše zkušenosti ze všech životů jsou zapsány ve \"vesmírném počítači\" na disku, který se odborně nazývá Ákašické záznamy. Je možné se v nich naučit číst.
V další inkarnaci pak duše začíná vlastně tam, kde skončila a přináší si sebou kromě svého \"učebního plánu\" také část svých minulých zkušeností, které se nazývají karma. A tyto zkušenosti na nás pak v životě působí tak, že máme např. strach z vody a nevíme proč. No protože jsme se třeba v minulých životech několikrát utopili. A my musíme v životě překonávat tyto nástrahy karmy, protože to je součástí výuky naší duše.
Aby se duše mohla naučit co se naučit má, musí mít k tomu náležité možnosti. Proto si vybere rodiče, kterým se narodí a také třeba znamení, ve kterém se narodí.
Takže jakékoliv hořekování nad tím, jací naši rodičové jsou, je naprosto irelevantní. Stejně tak jako výmluvy na znamení, ve kterém jsme se narodili. Máme-li se naučit rozhodnosti, narodíme se pravděpodobně ve váhách, abychom museli překonávat hendikep váhavosti.
Všechno, co jsem tady popsal, má však jeden háček. Duše sama neovládá tělo do kterého se inkarnovala. Je tu ještě náš mozek, naše mysl a především naše EGO, které si vytváříme v průběhu života. Prostředí, ve kterém žijeme, formuje naše myšlení, říká nám co je dobré a co špatné, co smíme a co nesmíme, co bychom měli dělat a co ne. Od narození jsme programováni a programy, které posbíráme především v dětství od rodičů a nejbližších, pak žijeme. A pak jsme vlastně někdo úplně jiný než je naše podstata daná zkušenostmi naší duše.
Otázkou pak je, jak moc se liší náš život od toho, co má v plánu naše duše. Čím víc negativních programů máme, tím méně jsme schopni vnímat její volání. A pokud se stane, že v reálném životě jdeme proti záměru duše, náš život za moc nestojí a skřípe to. V opačném případě máme velkou podporu duše i vesmíru a náš život se vyvíjí úplně jinak. Obrazně řečeno, plujeme na vlně.
Z toho vyplývá, že čím víc se budeme zbavovat svých negativních programů, tím víc budeme vidět pravdu a tím víc se budeme přibližovat své podstatě. A tím krásnější bude náš život. A nejen to, tím snazší bude život naší duše v další inkarnaci.
Pokud budeme dělat v několika inkarnacích stále stejné chyby a nic nepochopíme, nikam se neposuneme. A pak se dá říci, že jsme z pohledu duše celý život nebo několik životů \"proflákali\".